Jana: Ve vzduchu se vznáší jiskřičky slunce tvého,

ve vlasech ti ševelí vítr z pohádek tvých,

s tebou jsem doma, jsi kouskem srdce mého,

jsem v bezpečí i v duši černých koutech mých.

Verčí: A ty jsi má inspirace k duchovnu a k tvořivosti,

tvý víra ve mě je (pro mě) hvězdou zářící,

bez tebe bych nemohla tak rychle pádit k celistvosti,

jsi krásná můza s duší svítící.

My: Spolu jsme kouzlo z pohádky snové.

Ten, kdo nás spatří se musí usmívat,

ten, kdo nás cítí, je v dimenzi nové,

ten, kdo nás slyší, chce nás poslouchat.