Vidím už tunel, na konci světlo bílé,

musím jít dál z bezpečí vody čiré,

mám trochu strach, však těším se také

na teplo lásky a prožitky sladké.

Cesta je těžší, než dalo se čekat,

cizinci těžcí chtějí k  ní kecat,

maminka moje nemá dost síly!

A já jsem TADY! Deru se k cíli!

Kam mě to nesou? Kde je má máma?

Jak to, že můžou hrát si tak s náma??

A já jen křčím: Dejte mě zpátky!

A oni se zlobí, zatínaj drápky.

Láska tu není a žádné teplo,

kam jsem to přišel, tohle je peklo!

Nechci tu zůstat, chci jít zas domů!

Tělo mé chřadne, nutím ho k tomu.

Na kraji smrti krásné a bílé

pocítím dotek - to je ta chvíle

pocítím žal z odchodu mého

a také lásku a něco hřejivého

Rec.: Tak dobře, maminko, zůstanu tady, ale už nikdy nedovol, aby mě cizí lidé brali z náručí lásky. Ty jsi má první láska v tomto životě, tebe potřebuji a skrze tebe porostu - aspoň chvíli.